Příčiny současné morální krize
Podívejme se zpět na významné dějinné zlomy. Druhá sv. válka přinesla barbarství poslušnosti, ztrátu lidské zodpovědnosti na straně mocných. Během první sv. války život jedince mnoho neznamenal, došlo k vymazání individuality vojáků. Francouzská revoluce nahradila Boží Trojici hesly volnost, rovnost a bratrství. Sesazením Boha bylo dosaženo volnosti, ničím nesvázané. Bratrství ale nenastalo – tisíce mrtvých a popravených dokumentovaly rozpory slov a činů revolucionářů. Racionální věda se nezabývá jen poznáním, ale také mocí ovládat společnost – takto bylo formulováno marxistické řízení společnosti. V renesanci došlo k dekompozici křesťanské jednoty doby gotické – vědci se přestávali ptát, co tím chtěl Bůh říci, ale k čemu to slouží člověku. Docházíme až ke stromu poznání v ráji – lidský rozum sice zazářil, zároveň se ale vychýlil.
Již v mezolitické době byla pod trestem smrti dodržována dvě tabu – incest a útok na březí samici či hnízdícího ptáka. Tehdejší člověk si tedy v zájmu společnosti dokázal něco odříci. Dnešní krize je důsledkem rozvoje rozumu. S každým významným vynálezem něco zaniká. Knihtisk přinesl ústup paměti, uchovávané doposud pomocí vypravěčů a jimi sdělovaných obrazů. S vynálezem žárovky zanikly dlouhé zimní povídavé večery, utužující lidskou blízkost. Mobilní telefony sice vytvářejí iluzi „stále spolu“, reálně ale lidé spolu často nejsou vůbec. Došlo ke zborcení lidského rozměru, který je determinován horizontem. Člověk psychicky nezvládne odtržení od místní lidské komunity – nemá na to.
Média raději drbou o tom špatném – ukazovat to dobré je mnohem obtížnější a mnohem méně populistické. Děti i dospělí přestávají rozlišovat hranici mezi skutečným a virtuálním. Nové technologie vedou ke snadnosti žití. Problém nadbytku přináší velkou lenost a příšernou nudu. Dříve nebyl čas se nudit. Lidé se stali přívěsky automatů, místo kladného vztahu k práci je pociťována neradostnost práce. Rozpadla se přirozená solidarita, kterou by nově měly zajišťovat pouze instituce - nemocnice a starobince. O výchovu se má postarat škola místo rodičů. Monologujeme - nehovoříme spolu navzájem, neumíme se bavit. Proto se chodíme bavit na zábavu a tam se nudíme.
Zavedení povinného starobního pojištění přineslo větší demografický pokles než jakýkoliv mor. Odklonem od reality k virtuálnu se mění i řízení státu v papírový svět - snaha o reálný pořádek je nahrazena formálními úředními samoúkony. Nejsme informováni, dozvídáme se pouze komentáře. Dnešní konzumní společnost je tak bohatá, že může přijmout zcela nereálný systém hodnot. Hlavním kritériem je úspěch. Když není, tak se do něj velžeme. Majetek je vnímán jako projev úspěchu, za peníze se kupují i vědecké tituly. Zájem společnosti se obrací ke klidu a požitku.
Východiskem je návrat k realitě – buď se k ní budeme ochotni vrátit, nebo do ní spadneme. To, že místo skutečných problémů dnes řešíme pseudoproblémy, vypovídá pouze o tom, jak sami sebe obelháváme. Musíme se vrátit ke zdravému selskému rozumu, tedy si uvědomit zvrácenost rovnice „každý má nárok na svůj názor = všechny názory jsou ekvivalentní“.
Společnost, která nepřijme skutečného Pána dějin, svou samovládou provádí autodestrukci.
V příloze data o demografickém vývoji Česka.
Ke stažení: Demografický vývoj v Česku, 42 kB