Cíl je blízko nás, já vím

Jak nás Bůh bude rozlišovat? Uspěje ten, který byl jako malé dítě nebo formálně v dospělosti pokřtěn? Opravdovým křesťanem se nestáváme tím, že to o sobě říkáme, ale tím, že se snažíme opravdově křesťansky žít. Upřednostňujeme-li své ego, potom si sice můžeme namlouvat, že naše veliké činy konáme ve jménu Boha, ale jsme mimo realitu a sloužíme zlu. Modleme se, ne egoisticky za sebe, ale za poznání správné cesty určované Bohem, nikoliv námi. A nemějme pocit dokonalosti – dokonalý je pouze Bůh, který každého obdaroval jinými dary. Přijímejme v lásce bratry a sestry kráčející jinou cestou, než my sami. Protože všichni, kteří jdou opravdu poctivě, mají stejný cíl. Tím, že se blíží k Bohu, se blíží i k sobě navzájem.

Cíl je blízko nás, já vím, jen víru mít, doufat a jít (dva verše z krásné písně Spirituál kvintetu Jednou budem dál).

Vyjádření Benedikta XVI. k událostem v Norsku lze nalézt na
http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=21989

Křesťanský fundamentalismus v širších souvislostech je popsán na
http://stejskal.bigbloger.lidovky.cz/c/202179/Norsko-Slovo-k-masakru-I.html

Ovocem křesťanského života má být nepochybně dobro, nikoliv zmar.
Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království.

Doplněno 31.7.:
Norský incident je natolik závažný, že mu Křesťanský týdeník dne 30.7. věnoval dokonce dva vstupy - viz uvedené odkazy, k události se vyjadřuje D. Duka, slova o naději přináší J. Ruml:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/927525
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/927921