O sebeklamu

Otce Štěpána Smolena, nyní děkana v Jablonci nad Nisou, přivítal při vstupu do přednáškového sálu mohutný potlesk. Navázali jsme na celou řadu hodnotných přednáškových cyklů, které za sedmileté působení u nás vedl.

Už od Adama je člověk tváří v tvář Bohu vystaven riziku, že bude chtít být především hrdina nebo alespoň chudák, a mine se skutečným poznáním sebe a svého Spasitele. Potřeba nevidět se v pravdě nám sice dočasně usnadňuje život, ale zároveň nás vzdaluje poslednímu cíli. Křesťanští církevní otcové rozpracovali celou nauku o sebeobelstění v duchovním životě. Vyslechli jsme si, proč a jak se klameme a co s tím můžeme dělat, abychom nekřivili sebe a své vztahy k druhým lidem:

Sebeklam je s námi už od Adama, který na Boží otázku „Nekousl jsi do zakázaného jablka?“ odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ (Gen 2,12). A Eva: „Had mě svedl.“ Nekorektně se bráníme „já hrdina“ nebo „já chudák“, nikoliv „já hříšník“. Léčba sebeklamu je školou lásky – uvědomit si, že středem vesmíru nejsem já. Například 94 % učitelů si myslí, že jsou lepší než průměr. Vytěsňujeme zlehčováním – co mi nejde, na tom tak moc nezáleží. Úspěch přičítáme sobě, neúspěch okolnostem. Spotlight efekt – domníváme se, že si každý všímá našeho chování a vzhledu.

Poznávací nesoulad/kognitivní disonance je snahou o udržení konzistentního příběhu o sobě. Ohýbáme neslučitelné skutečnosti potvrzovacím zkreslením – abychom si potvrdili, že jsme se nemýlili (příklady víra v Boha/sekta brzkého konce světa, uvážený výběr vozu/koupě předraženého auta). Součástí potvrzovacího zkreslení je selektivní slyšení (slyším jen to, co chci a ostatní vytěsňuji). V důsledku sebeklamu vstupujeme do spirály zla – „drobný“ prohřešek si ospravedlníme a už to jede nabalujícím se způsobem.

Pro neznajícího Boha je sebeklam nezbytným k přežití – nikdo se nechce ráno dívat do zrcadla a vidět padoucha. Naše mysl hledá sebeospravedlnění, srdce ale touží po vyznání a zpovědi. Až Kristus, který tě miluje ve tvé slabosti, sebeklam odstraňuje. Člověk se začne radovat z toho, že svoji slabost vyznává. V nezbytném pokání je nutno obrátit pozornost na Boha a svoji slabost, Kristus potom uzdravuje.

Vypněme automatické mechanismy na ochranu ega. Nalezni pokoj ve svém srdci a tisíce lidí kolem tebe dojdou spásy (Serafim Sarovský).