Svědectví z Terezína a Osvětimi

Pan Oto Seidler se narodil v Mladé Boleslavi v r. 1930. Jeho otec, do roku 1939 obchodní cestující, musel začít pracovat jako dělník na stavbě silnic. Židovské děti nesměly v protektorátu chodit do školy, mohl tedy dokončit v červnu 1939 pouze 4. třídu. V červnu 1940 musela celá rodina opustit svůj dům – všichni Židé byli ubytováni na hradě. Otec p. Seidlera byl odvezen do Terezína a Osvětimi, kde v roce 1942 zemřel. Dne 16.1.1943 bylo vlakem transportováno asi 1000 boleslavských Židů do Bohušovic u Terezína, mezi nimi O. Seidler s maminkou. Po válce se vrátilo do Mladé Boleslavi jen 25 Židů, většinou těch, kteří zůstali v Terezíně. Dne 5.2.1943 dostal p. Seidler v Terezíně spálu – to mu zachránilo život, neboť nemusel do osvětimského transportu. Po uzdravení dělal v Terezíně pomocníka v kovárně, kde pracoval jeho strýc. Předválečný Terezín bylo město s 8 000 obyvateli, během války zde žilo 50 000 lidí. Před návštěvou Červeného kříže v roce 1944 potřebovali nacisté „uklidit“, aby dostali dobré vysvědčení. Odtransportovali proto většinu Židů do Osvětimi. V květnu 1944 tedy naložili p. Seidlera do dobytčího vagónu – co vagón, to 50 cestujících. V Osvětimi měl p. Seidler podruhé veliké štěstí – prošel jako práceschopný Mengeleho selekcí a mohl vykonávat pomocné práce. Když se v lednu 1945 blížila fronta, byl hnán ve dvoudenním pochodu smrti. Následně cestoval 3 dny na plošinovém vagónu do Výmaru a pochodoval do 8 km vzdáleného Buchenwaldu. Zažil osvobození Američany a dne 17.5. nastoupil v Buchenwaldu do autobusu do Mladé Boleslavi. Jeho maminka byla v Německu na nucených pracích. Zahynula zřejmě v posledních válečných dnech v potopené lodi Cap Arcona (mezi několik zachráněných patřil E. F. Burian).
Ve věku patnácti let se musel umět sám postarat o navrácený dům. S velkým úsilím se mu podařilo dokončit vzdělání – byl přijat a vystudoval obchodní akademii. V roce 1956 se oženil.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co bylo na začátku? Populismus a touha jednoho fanatického Němce po světské slávě. Nad Pravdu byl nadřazen „národní“ zájem. Všichni Židé byli najednou špatní. Až tak, že museli být likvidováni (ale jejich majetek nikoliv, ten se samozřejmě nadnárodu hodil). Po Židech byli špatní Češi a Poláci, Francouzi a Angličané.
Konec války znamenal okamžitý nástup bolševické totality. Nejprve byli špatní všichni Němci. Rolníkům byla rozdána půda po vyhnancích, aby věděli, jak mají hlasovat. Po volbách a puči se ale přes noc stali všichni svobodní rolníci nepřáteli „pracujícího lidu“.
Populismus a nacionalismus je v Česku nyní na vzestupu. Žel Bohu značná část obyvatel podléhá falešným prorokům prosperity a národní „nezávislosti“. Poučení z dějin je tedy vysoce aktuální, slyšíme totiž znovu, jak všichni ti jiní jsou špatní.